Projekt na rekonstrukci Masarykova náměstí - polemika

12. 10. 2012, pátek, 15:55
/images/clanky/namesti_podoba.jpg

„Masarykovo náměstí – nová koncepce?“

Nedávno jsem se dozvěděl o plánovaném kácení dvou stromů na Masarykově náměstí v rámci jeho připravované rekonstrukce. Přečetl jsem si tedy na oficiálním webovém portálu města Uherské Hradiště článek z 25. července 2012, který napsal Ing. arch. Aleš Holý a který se týkal odstranění dvou lip v kontextu řešení celého náměstí a pokusil jsem se na celou problematiku pohlédnout nejen optikou oněch dvou stromů ale poněkud komplexněji. Výsledkem je tato polemika. Upozorňuji předem, že se v ní budu zabývat spíše kompozičními a koncepčními otázkami, věci technického rázu (snížení obrubníků apod.) považuji v této souvislosti za jednoduše řešitelné. Předpokládám také, že je čtenář s projektem alespoň rámcově obeznámen.

Architektonická soutěž

Na úvod pár slov ke způsobu výběru návrhu. V žádném případě výsledný projekt nevzešel z architektonické soutěže, šlo pouze o nabídky na zpracování projektové dokumentace s doplněním ideového návrhu řešení (viz Zpravodaj města Uh. Hradiště, duben 2005). To, samo o sobě, není nic proti ničemu v případě, že jsou všechny práce odpovídajícím způsobem odměněny (pak se jedná o souběžné vypracování téže zakázky). Ale prezentovat tento proces jako architektonickou soutěž je mylné. Tak jako každá jiná soutěž tak i architektonická soutěž má jasná, předem stanovená pravidla, což v jednoduchosti znamená například jasně stanovené ceny a odměny a jasně stanovená porota složená jak ze závislých (zástupci města) tak i nezávislých členů (odborníci). Pravidla soutěží jsou stanovena soutěžním řádem České komory architektů a autorizované osoby mají povinnost je dodržovat a podporovat konání pouze regulérních architektonických soutěží a to i v tom případě, kdy je autorizovaná osoba zaměstnána, například jako úředník. Řádná soutěž, nejlépe anonymní, je také nejspolehlivější proces jak dosáhnou obecně nejvhodnějšího a nejobjektivnějšího řešení.

Fundovaná porota je schopna vybrat ze škály kvalitních soutěžních prací tu, která nejvíce odpovídá potřebám (nezaměňovat s pocity) zadavatele, se kterým se také podílí na tvorbě soutěžních podmínek. Tudíž je minimalizováno riziko, že si úzká závislá skupina lidí vybírá podle vlastního klíče (většinou líbí – nelíbí) z malé skupiny „ověřených“ projektantů, kteří zadavatele nechtějí „zklamat“ příliš jednoduchým nebo civilním řešením, když se po nich přece vyžaduje ten „nápad“. Je také potřeba říct, že z kompilace, nebo „vyzobáním nápadů“ chcete–li, dvou rozdílných projektů nikdy nevzešlo nic kvalitního. A mám obavu, že je to i tento případ. Přestože nepochybuji, že všichni účastníci, ať už projektanti, nebo orgány státní správy, práci spojené s návrhem náměstí věnovali maximální úsilí, výsledek s sebou bohužel nese mnohá nelogická řešení, která jdou někdy dokonce přesně proti smyslu celého snažení a dokonce i proti podstatě náměstí jako urbanistického prvku.

Náměstí

Nejistota mnoha projektantů řešících téma náměstí s sebou přinesla jakousi estetiku pokusů a omylů, která je charakteristická především pro první polovinu 90. let minulého století. Její relikty se ale objevují dodnes. Jedním z jejich průvodních jevů je snaha o navrácení do určité historické podoby. Takovéto a jiné zjednodušování a nerespektování kontextu náměstí v celém jeho historickém vývoji a jeho skutečných potřeb pak končí, v našem konkrétním případě, takovými „drobnostmi“, jako je umístění modelu města s vodním příkopem uprostřed hrdla ulice Havlíčkova (sami si zkuste postavit do dveří obývacího pokoje kbelík s vodou a sledujte, kdy Vám začne překážet), přestože nám minulost ukazuje například Mariánský sloup, který sice leží v ose Prostřední ulice, ale v žádném případě nestojí v cestě do ulice Jindřicha Pruchy. Samozřejmě, pokud by se jednalo o takovéto jednotlivosti, lze je jakýmsi způsobem akceptovat, dokonce mohou být do určité míry i přínosné. V návrhu Masarykova náměstí však tento přístup vybujel do situace, která je vysloveně špatná, kdy stav po rekonstrukci je horší než před ní. Takový přístup k organismu náměstí pak také logicky ústí i ve zbytečnou potřebu kácení oněch dvou stromů. Problém dvou stromů tedy není dílčím segmentem ale naopak špičkou ledovce chybného nakládání s hodnotami města.

Nejdříve tedy k samotné podstatě náměstí. Veřejný prostor založený, v našem případě, ve 13. století s kapacitou umožňující konání trhů (a nebo také stavbu kostela namísto původní kaple). Tento prostor a stavby, které jej lemují, prošly v průběhu času změnami, takže lze zjednodušeně říci, že jeho současný stav odpovídá náměstí konce 19. a počátku 20. století (mimochodem stromořadí je jeden z typických urbanistických prvků těchto období). Jakékoli pokusy vracet se někam hlouběji do minulosti jsou naprosto mylné. Masarykovo náměstí nemá a nikdy nebude mít charakter ani náměstí renesančního (např. Telč, Slavonice) ani barokního (např. Malostranské náměstí) a už vůbec ne charakter z období jeho vzniku, ale pouze a jenom takový jaký má dnes. Mluvíme-li o charakteru, musíme mluvit i o kompozici. Stávající náměstí má již dnes kompozici jasně definovanou, tvořenou například jeho tvarem, dominantami, ulicemi a specifickými místy. To vše jak stávající dlažba, tak i ono stromořadí respektují, nedá se to ale říci o novém návrhu. Proč? Už v základní koncepci, která staví na subjektivním členění nově navržené dlažby kombinující v sobě prvky dvou ideových návrhů z výběrového řízení, popírá logiku současného prostoru, diagonálami nesmyslně rozbíjí skutečný a existující prostor na množství menších fiktivních ploch obhajující se existencí stopy původního kostela (jakkoliv významného, již ale neexistujícího). Projekt používá 12(!) druhů dlažby (až mám chuť se ptát, jestli to není málo) a celým svým pojetím spíše připomíná trojúhelníkovou estetikou diskotékových 80tých let než velkorysou a jasnou úpravu historického náměstí na počátku 21. století. Síla místa kolem kašny je rozmělněna formálním použitím stejného motivu kruhu do všech ostatních míst, i na obyčejné křižovatky. Z celé kompozice dlažeb čiší rozpaky, nejednoznačnost, nejasnost, snaha o líbivost a jedinečnost za každou cenu.

 Další otázkou je funkce náměstí. Ano, již se zde nekonají každý den trhy, ale to neznamená, že by náměstí nemělo žít. K jeho umrtvení však stávající návrh přispívá. Namísto současné variability (v podstatě univerzální volná plocha), která je vydávána za relikt let minulých, je zde navrženo přísně monofunkční rozčlenění – tady je pódium, tady je kostel, tady smíte parkovat, tady nesmíte prodávat, tady můžete prodávat. Problém ale vůbec není v prostoru vydlážděném v 50. letech, problém je v postsocialistickém myšlení, které striktně vymezuje každému jeho prostor a neumožňuje jakoukoliv odchylku, změnu, které chce vše mít pod kontrolou. Nesmyslná definice prostoru před kostelem jako klidového a meditativního (ten je ale přece v kostele, ne před ním !!!), jeho vymezení od ostatních ploch definitivním pódiem, vytvoření obrovské monofunkční plochy parkoviště (která je vymezena barevností a obrubníky, nikoli jen „položena“ na stávající dlažbě), zrušení stromů narušujících „kruhy“ kolem kašny atd. To je umělé umrtvování a vnucování charakteru místům, která jej nepotřebují (barevné vyznačení „obchodně atraktivnějších“ míst, zbytečné zvýrazňování prostoru kolem kašny atd.), nebo už jej mají. Namísto podpory fungujícího života na celém náměstí (proměnlivá pozice pódia podle charakteru akce, možnosti většího nebo menšího množství stánků podle aktuální potřeby apod.) nastupuje sterilizace (veškeré hudební produkce na náměstí musí mít jako kulisu kostel, protože to je to nejlepší). Ani kostel ani kašna nepotřebují architektonické „berličky“, nepotřebují, aby někdo „zhmotňoval„ jejich spiritualitu, určoval ostatním jejich význam. Oni to vše totiž v sobě již obsahují. Kašna tedy rozhodně nepotřebuje žádné „kvalitnější“ entrée aby se u ní lidé lépe setkávali (stejně jako dobře navržený vstup do budovy nepotřebuje nalepený papír s nápisem vstup) a tedy logicky není potřeba ani nic kácet.

Dva stromy

Pomalu se tak dostáváme k příčině celé věci – k oněm dvěma lipám. Důležitá místa na náměstí, můžeme jim říkat těžiště, místa, průsečíky jsou na náměstí definována už teď a to celkovou konstelací budov a ulic. Dvě nejvýznamnější – kolem kašny a před radnicí (kostelem) jsou všem jasná, a jejich význam je možno ukázat daleko jednodušší a jasnější formou, někdy pouze v rovině organizační (kupříkladu také zákazem parkování přímo před radnicí, kdy se vám mohlo stát, že vám někdo zaparkuje přímo doprostřed svatby) a okamžitě, bez nutnosti složitých úprav. Skutečně potřebné jsou daleko menší zásahy, existující stav vhodně doplňující a ne jej kompletně měnící. A už vůbec ne na úkor některé z historických stop, kterou je kupříkladu i ono lipové stromořadí. Argumentace že jde jen o dva stromy a zbytek prakticky zůstane zachován je lichá. Stromořadí bylo vysázeno jako celek a je důležité jako celek a k celkovému charakteru náměstí neodmyslitelně patří (Podle takové logiky by bylo možno kupříkladu ubourat roh jezuitské koleje, protože přece většina stavby by zůstala zachována).

Stromy do města a do veřejných prostor patří, samozřejmě v omezené míře a při dodržení určitých pravidel. Není tím řečeno, že by se měla všechna náměstí okamžitě osazovat, věc je poněkud složitější, závisí na měřítku, prostoru, funkci současné i historické atd. Ale tvrzení, že lipové stromořadí na Masarykově náměstí je vlastně špatně, je nepravdivé. Srovnání s nesmělými zelenými „kuličkami“ ve stejné poloze na Mariánském náměstí mi snad dá zapravdu. A mimochodem na deset příkladů náměstí bez stromů lze uvést dvacet obdobných se stromy.

Stejně jako dům nebo kašna má i ono stromořadí v celku i v každém jednotlivém stromu svou hodnotu. Dá se takováto hodnota nějak vyčíslit? Pokud se podíváme do tabulek, které městský úřad používá, zjistíme jejich finanční hodnotu v řádech desítek (možná stovek) tisíc. Jejich skutečná finanční hodnota se dá vyjádřit slovy „chtěl bych si objednat asi 10 stoletých líp, cca 10 metrů vysokých, do kdy mi je můžete přivézt?“ a pohybuje se v řádech milionů až nereálna (můžete si je zkusit poptat). Máte pak před sebou hodnotu, o kterou se ale město zřejmě dlouhodobě nestará, když se v této souvislosti hovoří o přerostlé zeleni. Úvahu, že před sto lety okrašlovací spolek netušil a nepočítal s tím, že lípy (český národní strom, dožívající se několika set let) samy od sebe takto přerostou, nepovažuji za argument.

A to se teprve dostáváme k jejich další hodnotě – hodnotě historické. Uherské Hradiště se pyšní svou bohatou historií, přímo na náměstí vystavuje svou historickou podobu. Sám autor článku píše, že náměstí je unikátní a historický prostor. Ale pozor, cenná je zřejmě jen některá historie, jiná (stromořadí na paměť vzniku samostatného státu na Masarykově náměstí !) už tak důležitá není.

Proč jsou vlastně ty stromy tam, kde jsou? Protože v létě stíní nejexponovanější stranu náměstí a v kombinaci s kašnou vytváří příjemné mikroklima v letních vedrech. Jinými slovy jsou hodnotné z hlediska kvality prostředí. Proto se také ve městech používají listnaté stromy, protože v zimních měsících naopak nestíní (na rozdíl od jehličnanů, do města ne příliš vhodných). O roli stromořadí jako kompozičního prvku umocňujícího vyvážené vnímání farního kostela nemluvě.

A poslední hodnotou o které se chci ještě zmínit je autenticita. Zatímco v článku ing. arch. Holého je popsán názor památkářů, kteří mluví o „…současné přerostlé zeleni, která deformuje původní urbanistický prostor náměstí a doporučují náhradu vzrostlé zeleně novodobými kultivary zeleně, které městské prostředí doplňují nikoliv deformují…“, já jsem se dočetl ve stejném vyjádření, že „ …Současná výsadba na Masarykově náměstí je dokladem historického urbanistického a kulturního vývoje městského sídla z počátku 20. století ajako taková by měla zůstat zachována…“. Pominu-li otázku, co nám tedy vlastně památkáři doporučují (a co vlastně chrání), zůstává otázka další. Neměli bychom se spíše řídit věcmi jako je tradice, selský rozum, respekt k historii? Pan architekt Holý říká, že „… náměstí prostě není park a tak je třeba k němu přistupovat. Je to v prvé řadě unikátní a historický prostor, a ten je předmětem kulturního dědictví našeho města. My nemáme právo ho jakkoliv deformovat a pěstovat na něm stromořadí či aleje…“. Já říkám naopak, my nemáme jakékoliv právo ničit stromořadí, které spoluvytváří unikátní a historický prostor, který je předmětem kulturního dědictví našeho města. Naopak, my máme mít úctu k předkům a respektovat jejich kroky, pokud nám jsou prospěšné a o toto dědictví pečovat. Tedy starat se a udržovat i ono stromořadí.

Proč?

Shrnuto a podtrženo, nový projekt obětuje autenticitu a historickou, finanční a hygienickou hodnotu těch dvou stromů a celého stromořadí za pochybnou potřebu viditelnosti kruhu kolem kašny z vesmíru. Žádný jiný důvod, vzhledem k tomu, že dnes stromy dlažbě nevadí, nevidím (snad ještě poselství, že kašna je důležité místo). Kompenzace v podobě trojice stromů o kus dál je ve srovnání s existujícím stromořadím legrační a mluvit v této souvislosti o vytvoření zákoutí (kácením) kolem kašny a posilování role náměstí jako prostoru odpočinkového a respiračního je už vyloženě absurdní.

Proč je nutné náměstí kompletně přebudovávat, když je vydlážděno kvalitní dlažbou a jedinou skutečnou potřebou je reorganizace parkování a doplnění o kvalitní mobiliář? Proč se neřeší skutečné architektonické nedostatky, ke kterým patří například (dle mého) naprosto příšerně zrekonstruovaná budova pošty? Proč musíme ničit to, co nejsme schopni pochopit, nebo alespoň napravit?

            Pokud bych měl tedy svůj názor shrnout, pak říkám, že v důsledku rozpačitého ideového návrhu, který nerespektuje principy historického náměstí v současném městě, může dojít ke zbytečným a nenahraditelným ztrátám. Ke ztrátě kontinuity, paměti místa a kvality prostředí. To vše za cenu nečitelné nové koncepce, kabinetní filozofie, pochybné estetické a nejasné kompoziční kvality.

A na závěr si neodpustím malou poznámku - v článku se rovněž píše, že k plánované rekonstrukci celého náměstí bohužel v příštích letech pravděpodobně nedojde, pokud se nenajde vhodný dotační program.  Já říkám bohudík, protože je tady možnost zabránit nenávratným ztrátám a možnost přehodnotit celou „novou koncepci“ tak, aby odpovídala aktuálním a skutečným potřebám a možnostem města a jeho občanů. Vlastně aby už nebylo nutné hledat dotaci.

V Brně 5. 10. 2012                                                                                                      David Mikulášek,architekt a Hradišťan

  



Share |
Jméno   Heslo: 
text
  1 + 1 =
Další články:
25. 2. 2014, úterý, 21:25 - Město chystá pokácet lípy před školou UNESCO !
21. 1. 2014, úterý, 00:16 - Konference: Ochrana alejí pro rozvoj regionů
3. 9. 2013, úterý, 23:43 - Další kácení v nemocnici
15. 5. 2013, středa, 01:47 - Výstavba protipovodňových hrází začala - poškozené jerlíny u Masára
25. 4. 2013, čtvrtek, 01:14 - Sběr odpadků u dráhy
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace